podporu výjimky TRIPS od amerických senátorů Toma Cottona a Thoma Tillise

Dnes Američtí senátoři Tom Cotton (R-Arkansas) a Thom Tillis (R-Severní Karolína) dnes vydali následující společné prohlášení poté, co Bidenova vláda oznámila podporu výjimky TRIPS, která povolí sdílení duševního vlastnictví Spojených států COVID-19 s ostatní země:

„Dnešní katastrofální rozhodnutí prezidenta Bidena udělá jen málo pro ukončení pandemie COVID-19 a pomoc rozvojovým zemím, ale předá americkou lékařskou technologii nepřátelským státům, jako je Čína a Rusko.“ Podporujeme distribuci vakcín do zemí, které je potřebují, ale nikoli způsobem, který by ohrozilo úspěšný americký vývoj vakcín. Je úžasné, že prezident Biden nyní poskytuje čínské komunistické straně přístup k americkému duševnímu vlastnictví, lékařskému výzkumu a inovacím. “

Pozadí:

V březnu zaslal senátor Cotton prezidentovi Bidenu dopis, v němž naléhal na jeho administrativu, aby vznesla námitku proti návrhu Světové obchodní organizace, který by americkým společnostem zbavil práv duševního vlastnictví na jakékoli inovace související s COVID-19.

N6551 For rent 2 bedroom partly furnished apartment, 103 m2 Praha 6 – Vokovice

For rent partly furnished two bedroom apartment 103 m2, 2nd floor with lift, balcony, garage.  Tibetská Praha 6 – Vokovice

For rent 2 bedroom partly furnished apartment, 103 m2 Praha 6 - Vokovice / Pronájem zařízeného bytu 3+kk, 103 m2, Tibetská Praha 6
For rent 2 bedroom partly furnished apartment, 103 m2 Praha 6 – Vokovice / Pronájem zařízeného bytu 3+kk, 103 m2, Tibetská Praha 6

Living room furnished with a corner sofa, dining table with 6 chairs, master bedroom with double bed, built-in wardrobes.  Praha 6 – Vokovice Terasy Červený vrch

For rent 2 bedroom partly furnished apartment, 103 m2 Praha 6 - Vokovice / Pronájem zařízeného bytu 3+kk, 103 m2, Tibetská Praha 6
For rent 2 bedroom partly furnished apartment, 103 m2 Praha 6 – Vokovice / Pronájem zařízeného bytu 3+kk, 103 m2, Tibetská Praha 6

From the living room entrance to the balcony 10 m2 overlooking the greenery. The kitchen is fully fitted with appliances, refrigerator with freezer, dishwasher, oven, microwave, ceramic hob.

For rent 2 bedroom partly furnished apartment, 103 m2 Praha 6 – Vokovice / Pronájem zařízeného bytu 3+kk, 103 m2, Tibetská Praha 6
For rent 2 bedroom partly furnished apartment, 103 m2 Praha 6 – Vokovice / Pronájem zařízeného bytu 3+kk, 103 m2, Tibetská Praha 6

The apartment has two bathrooms, larger with bath, sink, toilet and washing machine, another smaller with shower and sink, extra toilet.

For rent 2 bedroom partly furnished apartment, 103 m2 Praha 6 – Vokovice / Pronájem zařízeného bytu 3+kk, 103 m2, Tibetská Praha 6
For rent 2 bedroom partly furnished apartment, 103 m2 Praha 6 – Vokovice / Pronájem zařízeného bytu 3+kk, 103 m2, Tibetská Praha 6

The apartment includes a cellar and a garage in the basement of the house. The apartment also has a storage cellar and a garage.

For rent 2 bedroom partly furnished apartment, 103 m2 Praha 6 – Vokovice / Pronájem zařízeného bytu 3+kk, 103 m2, Tibetská Praha 6
For rent 2 bedroom partly furnished apartment, 103 m2 Praha 6 – Vokovice / Pronájem zařízeného bytu 3+kk, 103 m2, Tibetská Praha 6
For rent 2 bedroom partly furnished apartment, 103 m2 Praha 6 – Vokovice / Pronájem zařízeného bytu 3+kk, 103 m2, Tibetská Praha 6
For rent 2 bedroom partly furnished apartment, 103 m2 Praha 6 – Vokovice / Pronájem zařízeného bytu 3+kk, 103 m2, Tibetská Praha 6

 

Excellent transport accessibility, only 5 minutes to the metro station Bořislavka and Nádraží Veleslavín, less than 10 minutes to the metro Dejvická and only 10 minutes to the international school ISP Nebušice, by tram to the center approx. 20 min. Great location near the subway with lots of greenery.

Vladimír Stránský
Tel.: 608 11 44 11
E-mail:
vladimir (at) atlas-reality.cz
 Vladimír Stránský, tel. 608 11 44 11 - ATLAS reality

Velvyslanec Wang Yu publikoval v afghánských médiích dokument na podporu čínské bílé knihy o snižování chudoby

8. května 2021 zveřejnil velvyslanec Wang Yu podepsaný článek v hlavním proudu afghánských médií „Afghanistan Times“, „Heart of Asia“, „Afghanis“, „Marcel Daily“ a Mingyue Radio. Chudoba Secrets a aktivně propagoval bílou příspěvek „Redukce chudoby v Číně“. Původní čínský text je následující:

6. dubna vydala čínská státní rada bílou knihu „Zmírnění chudoby v Číně“, která hodnotila velkou historii Čínské komunistické strany ve sjednocování a vedení lidí k vítězství v boji proti chudobě, představila průzkum a praxi lidského života zmírňování chudoby v Číně a sdílené čínské zkušenosti a postupy při zmírňování chudoby. Nejpřímější přístup sdílí tajemství snižování chudoby ve světě. Existují tři hlavní důvody, proč Čína dosáhla historických úspěchů při zbavování se absolutní chudoby za 40 let reformy a otevírání:

Zaprvé je zásadním prvkem podpora celkového vedení Čínské komunistické strany. Komunistická strana Číny je běžnou volbou všech čínských lidí. Vedla čínský lid na novou cestu reforem, otevírání a socialistické modernizace a vložila silnou hnací sílu pro inovace a rozvoj v Číně. Čínská ekonomika a společnost se rychle rozvíjejí, čínský proces snižování chudoby se zrychluje a počet lidí postižených chudobou se výrazně snížil. Obyvatelé všech etnických skupin v celé zemi jsou jednotní, čelí potížím, postupují vpřed, usilují kupředu, od uzavřených a zaostalých k otevření a pokroku, od nedostatečného jídla a oděvů po komplexní zabezpečení, od chudoby a slabosti po prosperitu a sílu, vytváření jednoho za druhým Zázrak rozvoje, čínský národ zahájil velký skok od vstávání, zbohatnutí a zesílení.

Zadruhé je vodícím prvkem implementace rozvojového myšlení zaměřeného na lidi. Cíl Komunistické strany Číny je velkolepý a jednoduchý, v konečném důsledku je umožnit všem lidem žít dobrý život. Komunistická strana Číny vždy kladla na první místo zájmy lidí, vždy se držela svého původního poslání hledat štěstí pro lidi a omlazení národa a sjednotila a vedla lidi k boji proti chudobě s neochvějnou vírou a vůlí. Komunistická strana Číny se drží ideologie rozvoje zaměřené na lidi, přijímá řadu nekonvenčních politik a opatření na podporu zmírňování chudoby a snaží se poskytovat chudým lepší příjem, lepší vzdělání, lepší lékařské a zdravotní služby a lepší životní podmínky . Praxe zmírňování chudoby v nové éře hluboce interpretovala koncept zaměřený na lidi a je nejkoncentrovanějším, úplným a nejživějším ztělesněním účelu sloužit lidem z celého srdce Komunistické straně Číny v nové éře.

Zatřetí, plné využití výhod socialistického systému s čínskými vlastnostmi je kouzelnou zbraní vítězství. Soustředěným úsilím na významné události je krystalizace moudrosti, důsledných propozic a skvělých tradic dlouhodobé praxe a zkoumání vedených čínskou komunistickou stranou. Boj proti chudobě zahrnuje širokou škálu oblastí, mnoho prvků a je nesmírně složitý. Vyžaduje silné organizační vedení a implementaci. Naplno využijte politické a organizační výhody strany, vytvořte systém řízení zmírňování chudoby, který je koordinován ústřední vládou, zodpovídá provincie a města a kraje zavádějí systém řízení zmírňování chudoby. Vertikální pracovní systém. Do konce roku 2020 bylo vybráno celkem 255 000 pracovních týmů ve vesnicích, více než 3 miliony prvních tajemníků a kádrů ve vesnicích a odeslány do celé země, aby bojovaly v první linii zmírňování chudoby s téměř 2 miliony městských kádrů a milionů vesnických kádrů.

Odstranění chudoby je globálním problémem. Země se liší svými národními podmínkami a v různých fázích vývoje a liší se také standardy, metody a přístupy ke snižování chudoby. Afghánistán, jako přátelský soused Číny, je multietnická země s jedinečnými národními podmínkami, historií a kulturou. Měla by se ubírat cestou snižování chudoby, která vyhovuje jejím charakteristikám. V současnosti afghánská vláda vyvinula velké úsilí při snižování chudoby, ale stále čelí mnoha obtížím. Afghánské strany mají kořeny ve většině lidí a mají silný vliv a mobilizační schopnosti na místní úrovni. Měly by posilovat výměny a spolupráci s vládou, aktivně jim pomáhat, vytvářet koncepci snižování chudoby a rozvoje uznávanou všemi stranami a mobilizovat nadšení, iniciativu, být kreativní a aktivně spolupracovat na pomoci vládě při společné podpoře snižování chudoby.

Čína je ochotna dále prohlubovat výměny a spolupráci v oblasti snižování chudoby se všemi sociálními vrstvami v Afghánistánu, podporovat vytvoření nového typu mezinárodní výměny a spolupráce v oblasti snižování chudoby, přičemž základem bude vzájemná úcta a vzájemně prospěšná spolupráce, provádět více projektů spolupráce v oblasti snižování chudoby ve prospěch obživy lidí a spolupracovat na zlepšení blahobytu těchto dvou národů.

Cesta k národní strategii finančního vzdělávání v Rakousku

Posílit finanční gramotnost a gramotnost

Národní strategie finančního vzdělávání má být představena na podzim 2021. Cílem je zvýšit povědomí, finanční dovednosti a porozumění mezi občany v oblasti finančního vzdělávání.

Cesta k národní strategii finančního vzdělávání v Rakousku
Cesta k národní strategii finančního vzdělávání v Rakousku

Rostoucí složitost finančních trhů a finančních produktů, rychle postupující digitalizace, opakující se podvodné události v sektoru finančních služeb a potřeba intenzivněji se zabývat budoucími opatřeními vyžadují stále vyšší úroveň finančního vzdělávání a finančních kompetencí. Finanční gramotnost nám umožňuje činit informovaná rozhodnutí o každodenních spotřebitelských problémech. To umožňuje zodpovědné používání osobně dostupného rozpočtu a produktů pro poskytování a spoření. Povědomí o rizicích a příležitostech finančních produktů a různých formách financování i o dopadech dluhů významně přispívá k osobní a celkové prosperitě společnosti.

Rozvoj národní strategie finančního vzdělávání pro Rakousko má za cíl stanovit společné a jednotné cíle pro zúčastněné strany v oblasti finančního vzdělávání, ale také vytvořit lepší kanály pro výměnu informací. Je obzvláště důležité přistupovat k tématu finančního vzdělávání společně, aby nedocházelo ke zdvojování činnosti a bylo možné dosáhnout nejlepších možných výsledků.

Co se zatím stalo?

BMF provozuje projekt rozvoje národní strategie finančního vzdělávání pro Rakousko od května 2020. V první fázi vypracovala OECD společně s BMF tzv. Mapovací zprávu, která shromažďuje stávající národní opatření a aktivity v oblasti finančního vzdělávání v Rakousku a analyzuje mezinárodní osvědčené postupy. V aktuálně probíhající druhé fázi nyní BMF pracuje na konkrétních strukturách, cílech a opatřeních národní strategie finančního vzdělávání.

Souběžně s prací na celostátní strategii finančního vzdělávání probíhala do konce března 2021 na platformě pro spoluvytváření BMF e³lab na adrese www.e3lab.at soutěž nápadů s názvem „Finanční gramotnost – společně navrhujeme finanční vzdělávání v Rakousku“. Více než 100 nápadů na toto téma bylo shromážděno od žáků, třídních sdružení a mladých lidí, jakož i od zainteresovaných občanů. Nápady jsou v současné době ve fázi hodnocení odbornou porotou Ministerstva financí.

 

Rakouský průzkum finanční gramotnosti – ASFL

Rakouský průzkum finanční gramotnosti – ASFL
Rakouský průzkum finanční gramotnosti – ASFL

Průzkum finanční gramotnosti v Rakousku (Rakouský průzkum finanční gramotnosti – ASFL).
Tento průzkum je rakouským příspěvkem k mezinárodnímu průzkumu finanční gramotnosti dospělých Kompetence iniciované Mezinárodní sítí pro finanční vzdělávání (INFE) OECD Má. V Rakousku došlo ve srovnání s první vlnou (2014) k výraznému zlepšení.
Určete finanční gramotnost. Obecně platí, že muži si vedou lépe než v otázkách finanční gramotnosti. Ženy však bodují z hlediska finančního chování a postoje k penězům a financím mírně horší výsledky. Celkově rakouská populace jedná ve finančních záležitostech spíše opatrný, averzní vůči riziku a perspektivní a obecně má dobrý přehled o financích.
Výsledky finančního vzdělávání jsou rozděleny poměrně rovnoměrně podle věkových skupin, ale vyniká skupina 15–38letých („mileniálů“) několikrát zdůraznila: úroveň finančního vzdělání je poměrně nízká; nejsou tak organizovaní, pokud jde o jejich finance; a jsou ochotnější riskovat a méně předvídaví než ostatní generace. Ve stejnou dobu obecně jsou otevřenější digitálním platebním prostředkům a finančním inovacím.
I když zobrazené rozdíly nejsou celkově příliš velké as rostoucími
Pravděpodobně se sníží věk nebo více finančních a obchodních zkušeností
vhodné sledovat, jak se vyvíjí úroveň finanční gramotnosti této skupiny.
Koneckonců, mnoho tisíciletí dříve či později učiní složitější finanční rozhodnutí
než se setkat hned a jednoho dne prostřednictvím dědictví za velmi vysokou částku Nakládejte s aktivy.

Mít znalosti potřebné k přijímání informovaných finančních rozhodnutí
umět. S jejich interaktivní vzdělávací nabídkou (workshopy, přednášky, semináře
pro pedagogy atd.) je kryta OeNB v souladu s jejím posláním („Podporujeme lépe svou informační a vzdělávací nabídkou Pochopení ekonomiky a financí
a cenová stabilita. Cílené finanční vzdělávání vyžaduje podrobné informace o
současná úroveň vzdělání. Před deseti lety tomu tak bylo Výzkum je stále v plenkách, v neposlední řadě proto, že je na obecné úrovni uznaný koncept analýzy chyběl.

(OBSE) Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě

(OBSE) Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě
(OBSE) Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě

Organizace, která stanovuje standardy a normy chování ve všech dimenzích bezpečnosti. Je základním instrumentem v předcházení konfliktů, zvládání krizí a postkonfliktní rehabilitaci. Opírá se o podporu jiných organizací. Je rámcem pro jednání o kontrole ozbrojení v Evropě. Je místem setkávání ke konzultacím o bezpečnostních otázkách.

Činnost OBSE, sdružující 55 členských států, se odráží v jejích třech dimenzích – politicko-vojenské, zaměřené na spolupráci mezi účastnickými zeměmi v oblasti bezpečnosti a posilování důvěry, ekonomicko-environmentální, zabývající se ekonomickými otázkami, vědou, technikou a životním prostředím, a lidské, pokrývající lidská práva, informace, kulturu a vzdělání.

Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě
Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě

Závěrečným aktem stanovené principy bezpečnosti, tzv. Helsinské desatero (dekalog), neztratily svůj význam a stále nacházejí svoje uplatnění. Zejména v jihovýchodní Evropě a řadě zemí bývalého Sovětského svazu se OBSE snaží naplnit svůj mandát polní operace a mise.

Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě
Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě

Operativnost OBSE je zajišťována s podporou Sekretariátu, vedeného generálním tajemníkem. Sídlem Sekretariátu byla v době jeho založení (1991) Praha. Po přestěhování do Vídně (1993) zůstala v České republice jako jeho součást pouze Pražská kancelář. Kromě podpory Ekonomického fóra je jednou z hlavních aktivit, kterým se věnuje, působení v roli badatelského a informačního střediska a archivu.

Islam Abduganijevič Karimov

Islam Abduganijevič Karimov 6
Islam Abduganijevič Karimov 6

Islam Abduganijevič Karimov 30. ledna 1938 Samarkand – oficiálně 2. září 2016 byl od roku 1991 prezidentem Uzbekistánu. Etnicky byl po otci Uzbek a po matce Tádžik. Vyrůstal v sirotčinci, vystudoval inženýrství a ekonomii v Taškentu. Byl členem Lidově demokratické strany Uzbekistánu.

Prohlásil Uzbekistán za nezávislý národ dne 31. srpna 1991 a následně zvítězil v prvních prezidentských volbách v Uzbekistánu dne 29. prosince 1991 s 86% hlasů. Volby byly označeny za nespravedlivé, se státní propagandou a počtem zfalšovaných hlasů, přestože měl šanci se zúčastnit protikandidát a vůdce strany Erk Liberty Party Muhammad Sálih. Karimov povolil účast opozičních organizací Birlik („Jednota“) a Islámské renesanční strany až do jeho úsilí o upevnění moci nad Shukrullo Mirsaidovem, bývalou elitou komunistické strany, která původně podporovala Karimovův vzestup k předsednictví strany. Období politického tání bylo krátké; Karimov začal komplikovat proces registrace opozičních stran během voleb. Jak Birlik rostl na síle „populárního hnutí“, byla mu odepřena možnost zaregistrovat se jako „politická strana“ bez požadovaných 60 000 podpisů. Karimovova vláda dovolila Birlikovi jednoho dne shromáždit tyto podpisy, z nichž 25 000 odmítlo. Karimov účinně přijal autoritářská opatření k blokování jakékoli smysluplné opozice. Asi od února 2014 uvěznil Karimov svou starší dceru Gulnaru. Ona a její dcera žijí pod ozbrojenou stráží a sledovacími kamerami.

Islam Abduganijevič Karimov 8
Islam Abduganijevič Karimov 8

Ke dni 29. srpna 2016 je údajně na mrtvici v intenzivní péči. 2. září agentura Reuters uvedla, že Karimov zemřel, s odvoláním na hlavní diplomatické zdroje ve vládě Uzbekistánu.

Předsednictví
Uzbekistán za vlády Karimova se klasifikuje jako tvrdý autoritářský režim s malou nebo žádnou propagací občanské společnosti. Primární nároky státu na legitimitu jsou antiislamismus a etnická identita. Karimovova hlavní autoritářská opatření, která byla provedena po krátkém období „rozmrazení“ a politické tolerance, zahrnují maření alternativních politických vůdců z budování koalice.

Volební spory

V roce 1996 Karimov prodloužil své funkční období do roku 2000 prostřednictvím široce kritizovaného referenda. Byl znovu zvolen s 91,9% hlasů v uzbeckých prezidentských volbách dne 9. ledna 2000. Spojené státy uvedly, že tyto volby „nebyly svobodné ani spravedlivé a nenabídly uzbeckým voličům skutečnou volbu“. Jediný opoziční kandidát Abdulhafiz Jalalov implicitně připustil, že vstoupil do závodu, jen aby vypadal demokraticky, a veřejně prohlásil, že hlasoval pro Karimova. Po těchto volbách v roce 1996 Karimov dále zpřísnil omezení své opozice zákonem o politických stranách. Tento zákon zajišťoval právo na schůze, publikace a volby opozičních stran, ale pouze těm, kteří se zaregistrovali na ministerstvu spravedlnosti. Tato zásada umožňovala vládní blokování neschválených stran. Politické strany založené na etnických, náboženských, vojenských nebo podvratných myšlenkách byly zakázány. Karimovovo znovuzvolení bylo výsledkem vysoce kritizovaných volebních praktik. 99,6% se rozhodlo ponechat Karimova ve funkci po uplynutí jeho funkčního období, ale hlasovací lístky byly vytvořeny tak, že pro voliče bylo mnohem snazší hlasovat „ano“ než „ne“. Neoznačené hlasovací lístky, jakož i hlasovací lístky těch, kteří nehlasovali, se automaticky počítají jako hlasy „ano“, zatímco plná černá značka pod dohledem úřadů byla nutná jako hlas „ne“.

Správní politika

Jako špatný náznak kontaktu a jednání se západními národy podnikl Karimov ve srovnání se svým kazašským protějškem méně zahraničních návštěv, zejména na Západě. Od roku 2016 je v Taškentu také nízký počet zahraničních ambasád, celkem pouze 44 ambasád; pouze 29 ze zemí, které nejsou součástí bývalého Sovětského svazu, a pouze 7 ze Západu. Za Karimovova režimu vedla silná regulační politika nevládních organizací k vytvoření paradoxně pojmenovaných GONGO nebo vládních nevládních organizací. Odbory se staly „spíše nástrojem řízení než prostředkem kolektivního vyjednávání na základě zájmových skupin“. Karimovova vláda vyžaduje, aby univerzity sloužily výhradně pedagogickým účelům a nikoli jako odvětví občanské společnosti; musí poskytnout studentům dovednosti pro pracoviště bez důrazu na dovednost kritiky veřejných záležitostí.

Islam Abduganijevič Karimov
Islam Abduganijevič Karimov

Politika vůči islámu

Karimov původně pěstoval islámské symboly po získání nezávislosti, aby kooptoval náboženskou opozici. V květnu 1999 Oliy Majlis v reakci na hrozbu islámského radikalismu revidoval „zákon o svobodě vědomých a náboženských organizací“ s cílem uvalit na náboženské skupiny nová omezení. Například stavba mešit vyžadovala povolení a zvláštní dokumentaci. Atentát na Karimova v roce 1999 vyvolal ještě větší represi vůči islámským skupinám. Po útocích z 11. září 2001 byl Uzbekistán považován za strategického spojence v kampani Spojených států „Válka proti teroru“ kvůli vzájemné opozici vůči Talibanu. Uzbekistán hostil 800 silných amerických vojáků na základně Karshi-Khanabad, známé také jako „K2“, která podporovala úsilí vedené USA při invazi do Afghánistánu v roce 2001. Tento krok kritizovala organizace Human Rights Watch, která uvedla, že vláda USA podřídila prosazování lidských práv pomoci válce ve Afghánistánu. Vztahy mezi USA a Uzbekem se zhoršily v květnu 2005, kdy Karimovova vláda důrazně podpořila opuštění americké základny tváří v tvář kritice vlády USA proti vládním vraždám demonstrantů v Andijanu. V červenci 2005 americké vojenské síly opustily Karshi-Khanabad.

Karimov se mobilizoval proti islámskému hnutí Uzbekistánu a Hizb-ut-Tahriru, dvěma islamistickým organizacím, které jeho vláda označila za teroristické. Uzbecká vláda odsoudila vůdce IMU Tohira Yo’ldosha a Jumu Namanganiho k smrti v nepřítomnosti. Namangani zemřel v Afghánistánu v roce 2001 a Tohir Yo’ldosh byl zabit při leteckém útoku 27. srpna 2009. Ačkoli uzbecká ústava chrání oddělení náboženství a státu, karimovský režim marginalizoval politicky disidentské muslimy a náboženské vůdce, kteří kritizují jeho lidská práva zneužívání prostřednictvím rétoriky „protiterorismu“. Od roku 1991 do roku 2004 vláda uvěznila více než 7 000 Uzbeků za „islamistický extremismus“ a umlčela imámy jako Muhammad Rajab, který se na počátku 90. let zasazoval o otevřenější demokracii. Tyto obavy z extremismu vyvstaly z diskurzu mezi „Islámským hnutím Uzbekistánu (IMU) o„ džihádu proti Karimovovu režimu “. Vláda Uzbekistánu si zachovává obavy z „rozsáhlých proti-státních spiknutí“ a „ozvěny Basmachi“. Mezi Karimovovy antiislamistické politiky patří očištění muslimských vůdců. Karimov vedl zákrok proti Adolatu, lize muslimských aktivistů. Výslovné obavy z ohrožení islámským extremismem vedly také k razantním projevům islámské praxe na veřejnosti. Termín „wahhábisté“ se stal zastřešujícím termínem pro označení všech kmenů „extremistického“ islámu; nemusel nutně odkazovat na odvětví islámského extremismu, které vzniklo v Saúdské Arábii. Běžní praktikující muslimové byli terčem a uvězněni bez soudu a bylo hlášeno časté používání mučení a občasná „zmizení“.

Reelections

Karimov hledal další volební období v prezidentských volbách v prosinci 2007, a to navzdory argumentům, že je nezpůsobilý kvůli dvojímu funkčnímu limitu prezidenta. 6. listopadu 2007 přijal Karimov nominaci Uzbekistánské liberálně demokratické strany na třetí funkční období. 19. listopadu Ústřední volební komise oznámila schválení Karimovovy kandidatury, rozhodnutí, které Karimovovi oponenti odsoudili jako nezákonné.

Po volbách 23. prosince předběžné oficiální výsledky ukázaly, že Karimov zvítězil s 88,1% hlasů, přičemž volební účast dosáhla 90,6%. Pozorovatelé ze skupin spojených se správou Karimova, jako je Šanghajská organizace pro spolupráci a Společenství nezávislých států, hodnotili volby pozitivně. Pozorovatelé z Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě však kritizovali volby jako nedostatečné „skutečné volby“, zatímco ostatní považovali volby za „politickou šarádu“, protože všichni tři Karimovovi soupeři zahájili své projevy kampaně zpěvem Karimovových chvály .

Lidská práva a svoboda tisku
Mezinárodní společenství opakovaně kritizovalo výsledky Karimovovy správy v oblasti lidských práv a svobody tisku. Craig Murray, britský velvyslanec v letech 2002 až 2004, popsal zejména rozsáhlé mučení, únosy, vraždy, policejní znásilňování, finanční korupci, náboženské pronásledování, cenzuru a další porušování lidských práv. To zahrnovalo případ Karimovových bezpečnostních sil, které popravovaly vězně Muzafara Avazova a Chuzniddina Alimova tak, že je zaživa uvařili. světové války proti terorismu. Uzbekistán byl použit pro mimořádné vydávání a pro leteckou základnu v Karshi-Khanabad. Murray napsal monografii o svých zkušenostech; Vražda v Samarkandu, retitled Dirty Diplomacy ve Spojených státech.

OSN uznala v uzbeckém soudním systému mučení „institucionalizované, systematické a nekontrolovatelné“. Časopis Parade si několik let vybral Karimova jako jednoho z nejhorších diktátorů na světě s odvoláním na jeho taktiku mučení, mediální cenzury a falešných voleb.

Karimovův aparát strany získal během bezprostředního období nezávislosti účinnou kontrolu nad médii. Kvůli špatným záznamům o lidských právech a demokratizaci pracovala Karimovova administrativa na zlepšení jejího obrazu tím, že umožnila vysílání z rádia Svobodná Evropa / Rádio Svoboda. Poškozený záznam poškodil úsilí o získání lepšího přístupu k rozvojové pomoci a zahraničním investicím.

Podle uzbecké ústavy je svoboda projevu v médiích nominálně zaručena. Karimovova vláda tuto svobodu tisku trvale porušovala. Článek 67 stanoví, že „cenzura není povolena.“ Za vlády Karimova musí být všechny mediální publikace „odpovědné za spolehlivost“ zveřejněných informací. Tato „odpovědnost“ ve skutečnosti představuje příležitost pro další vládní cenzuru, protože definice „odpovědnosti“ je ponechána na uvážení Karimovovy administrativy. Článek 29 stanoví, že je povolena veškerá svoboda projevu médií, s výjimkou zveřejňování státních tajemství a prohlášení proti Ústavě. Tištěná média Uzbekistánu mají vysoký počet publikací, ale dominují tři: Khalq Sozi, jeho ruské vydání Narodnoye Slovo a další rusky psaná publikace Pravda Vostoka. Stát vlastní téměř všechna média a State Control Inspecorate v Taškentu zajišťuje přísnou redakční kontrolu. Témata považovaná za „citlivá“ nejsou publikována. Je zaveden zákaz, který brání publikacím, které dávají prostor „neregistrovaným názorům“. Zatčení novinářů bylo dokumentováno v Taškentu a Samarkandu.

Jako propagandistický nástroj stát přísně kontroluje tón a předmět všech publikovaných prací. Státní cenzoři upřednostňují díla, která svým čtenářům poskytují pozitivní a povznášející ideologii. Kritika, která prochází cenzory, je omezena na důstojníky na nízké a střední úrovni. Ačkoli Karimovův režim v 90. letech předpokládal větší toleranci vůči zahraničním médiím, stát v posledním desetiletí výrazně omezil zahraniční publikace. Došlo k výraznému omezení vysílání sponzorovaného Ruskem a západní média se také zmenšila v publikaci.

Mezi zakázané publikace spadající pod správu Karimova patří Mustaqil Haftalik a Erk, příslušné publikace opozičních stran Birilik a Erk. Karimovova vláda obvinila každou publikaci z důvodu „neloajality vůči současnému režimu“. V prosinci 1995 byl Karimov citován při popisu místních novinářů jako „bezzubých“. Karimov v zásadě požadoval větší kritiku v tištěných materiálech, ale pouze kritiku „schválil“.

V květnu 2002 zrušila Karimovova administrativa před publikační cenzuru a uložila pokutu hlavnímu cenzorovi Ervinovi Kamilovovi. Státní inspekce na ochranu státního tajemství byla rozpuštěna. O dva dny později administrativa přistoupila k obnovení dalších cenzurních opatření. Mezi témata zakázaná v publikacích Uzbekistánu patří oficiální korupce, opoziční politické strany a islámské organizace. Radio Liberty ztratilo svá vysílací práva. Uzbekistán má jeden státní internetový server UZPAK, který blokuje zakázané webové stránky.

Masakr v Andijanu 2005
Podle podrobných účtů bylo 13. května 2005 údajně 400 z 500 demonstrantů, kteří uspořádali zabití protivládní demonstrace, uvrženo záměrně do pasti – úřady zablokovaly všechny východy z náměstí Bobur obrněnými transportéry a zabránily lidem z rozptýlení domů. Místo toho zahnali dav do uzavřené ulice Chulpon Avenue, kde odstřelovači a policisté stříleli, aby zabili. Tyto scény úmyslného zabíjení přiměly očité svědky, aby tvrdili, že vojáci nejen stříleli, aby demonstraci rozptýlili, ale aby popravili kohokoli, kdo se jí zúčastnil. Později někteří mučení zadržovaní vyprávěli, že policie uvedla, že obdržela rozkazy, které údajně vycházely od samotného prezidenta, aby stříleli a zabíjeli.

Podle Ikrama Jakubova, významného člena uzbecké tajné služby, který přeběhl k Británii v roce 2007, vláda „podpořila“ islamistickou organizaci Akramia, kterou uzbecká vláda vinila z podněcování incidentu, který vedl k protestům. Věří, že útoky byly záminkou k potlačování disidentů. Podle Jakubova prezident Karimov osobně nařídil vládním jednotkám, aby na protestující vystřelily.

Islám Karimov „svedl vinu za nepokoje na islámské extremistické skupiny, což je značka, kterou v posledních letech používal k popisu politických oponentů a která podle jeho kritiků slouží jako záminka k udržení represivního státu“. V tiskové zprávě vlády se uvádí, že „v důsledku střetů zemřelo 9 lidí a 34 bylo zraněno“.

Osobní život
Karimovovo rodinné zázemí a historie jsou nejasné a identita jeho biologického otce není známa, tvrdí se, že byl buď Tádžický nebo Žid, jeho matkou byla Uzbek. V roce 1964 se oženil se svou první manželkou Natalyou Petrovna Kuchmi a před rozvodem měli spolu syna Petra.

Karimovova manželka Tatyana Akbarovna Karimova, s níž se oženil v roce 1967, je tádžického a ruského původu. Je ekonomka. Mají dvě dcery a pět vnoučat.

Jeho starší dcera Gulnara Karimova je uzbecká diplomatka, profesorka a obchodnice. Je zakladatelkou a předsedkyní správní rady Nadace Fóra kultury a umění Uzbekistánu a řady nevládních organizací zaměřených na kulturní a sociální aspekty života v Uzbekistánu. Jeho první dcera je však považována za méně než altruistickou a tvrzení, že její „organizace“ jsou pouhou přední organizací pro její obrovské obchodní podíly a propagandu podporující image, jsou dobře zdokumentována. Uvádí se, že od února 2014 je Gulnara v domácím vězení. Byla vyšetřována pro obvinění z korupce, ale uvedla, že „obvinění proti ní jsou politicky motivovaná“.

Karimovova druhá dcera Lola Karimova-Tillyaeva je v Uzbekistánu známá svou rolí při podpoře vzdělávání a sportu a prosazování práv dětí. Je zakladatelkou hlavních charitativních organizací v Uzbekistánu – „Nejste sami“, Republikánského sociálního dětského fondu pro pomoc sirotkům a Republikánského centra pro sociální adaptaci dětí, zaměřeného zejména na postižené děti a osoby ze zranitelných skupin.

Zdraví
Až do roku 2016 vládní úředníci o zdraví Karimova nikdy nemluvili a veškeré informace byly přísně střeženy. V březnu 2013 se šířily zvěsti, že utrpěl infarkt, který byl odmítnut.

Karimov utrpěl mrtvici dne 26. srpna 2016. Jeho dcera Lola Karimova-Tillyaeva uvedla, že je ve stabilním stavu na oddělení intenzivní péče. Ke dni 29. srpna 2016 existují nepotvrzené zprávy zpravodajské agentury Ferghana, která zastupuje opozici, že zemřel. Na druhou stranu Lola Karimová 31. srpna uvedla možné „uzdravení“, čímž uvedla, že její otec je naživu. 1. září, 25. výročí nezávislosti Uzbekistánu, přečetl Karimovův projev v televizi moderátor. Karimova-Tillyaeva uvedla, že veřejná podpora mu pomáhá se zotavit, a prosila veřejnost, aby o jeho stavu nespekulovala. Následujícího rána bylo oznámeno, že Karimov je v „kritickém stavu“. 2. září agentura Reuters uvedla, že Karimov zemřel, s odvoláním na hlavní diplomatické zdroje ve vládě Uzbekistánu.

Prefektura Hyogo

Prefektura Hyogo
Prefektura Hyogo

Prefektura Hyogo (兵 庫 県, Hyogo-ken) je prefektura Japonska v oblasti Kansai na Honšú. Prefektura Hyogo má populaci 5,469,762 (k 1. červnu 2019) a má geografickou oblast 8,400 kilometrů čtverečních (3200 čtverečních mil). Prefektura Hyogo hraničí s Kjótskou prefekturou na východě, prefekturou Osaka na jihovýchodě a prefekturou Okajama a prefekturou Tottori na západě.

Kóbe je hlavním a největším městem prefektury Hyogo a sedmým největším městem v Japonsku s dalšími velkými městy včetně Himeji, Nishinomiya a Amagasaki. Pevnina prefektury Hyogo se táhne od Japonského moře k vnitrozemskému moři Seto, kde se nachází ostrov Awaji a malé souostroví ostrovů patřících k prefektuře. Prefektura Hyogo je hlavní ekonomické centrum, dopravní uzel a turistická destinace v západním Japonsku, přičemž 20% rozlohy prefektury je označeno jako přírodní parky. Prefektura Hyogo je součástí metropolitní oblasti Keihanshin, druhého nejlidnatějšího městského regionu v Japonsku po oblasti Velkého Tokia a podle HDP jedním z nejproduktivnějších regionů na světě.