Náhlá ekonomická izolace Ruska vyvolává obavy z akutní inflace a nedostatku energie
Ruská invaze na Ukrajinu a výsledná mezinárodní reakce uvrhla energetické trhy do chaosu, který hrozil strašlivými ekonomickými důsledky, které konkurují ropným šokům ze 70. let.
Rozměr surovin agentury Bloomberg byl nastaven na největší týdenní zisk nejméně od roku 1960, protože sankce na Rusko odstrašily kupce. Uhlí zaznamenalo bezprecedentní 80% rally, evropský zemní plyn překonal cenové rekordy a futures na ropu se rozhoupal v nejširším rozsahu za tři desetiletí.
„Nezavíráte druhého největšího producenta komodit na světě a neočekáváte, že se budou dít špatné věci,“ řekl Jeff Currie, vedoucí výzkumu komodit v Goldman Sachs Group.
Náhlá ekonomická izolace Ruska dusí hlavní globální zdroj energie, kovů a plodin, ohrožuje samotné základy země a vyvolává obavy z něčeho, co rozvinutý svět neutrpěl už desítky let – akutní inflace a skutečného nedostatku energie.
Za něco málo přes týden se téměř nemyslitelná událost stala novou realitou pro jednoho z největších světových exportérů komodit.
„Rusko je odpojeno od světové ekonomiky,“ řekl v rozhovoru pro televizi Bloomberg Daniel Yergin, historik ropy a zemního plynu a místopředseda konzultantské společnosti IHS Markit Ltd. „Proces, který začal v 90. letech, kdy se Rusko spojovalo se světovou ekonomikou, integrovalo se do světové ekonomiky, se velmi rychle obrací zpět.“
Důsledkem byl chaos na energetickém trhu.
Futures na ropu Brent vyletěly na desetileté maximum poblíž 120 dolarů za barel, protože neschopnost zajistit pojištění nebo tankery vedla k účinnému bojkotu milionů ruských barelů každý den. Zhruba dvě třetiny dodávek v zemi byly uzavřeny, odhaduje JPMorgan Chase & Co, což potenciálně nasměrovalo cenu ropy na 185 dolarů za barel do konce roku.
Další hlavní měřítka zaznamenala rekordy: evropský zemní plyn nad 218 USD za megawatthodinu; futures na uhlí přesahující 400 USD za metrickou tunu v Austrálii; klíčové měřítko nedostatku nafty známé jako rychlé časové rozpětí dosahující 77,25 USD za tunu.
Není to jen energie. Pšenice vyskočila na nejvyšší úroveň od roku 2008, v Paříži přesáhla 400 eur za tunu, protože ukrajinská válka odřízla asi čtvrtinu světového exportu. Hliník dosáhl rekordu nad 3 800 USD za tunu na londýnské burze kovů a měď uzavřela na svém historickém maximu.
„Nikdy jsme neviděli tak prudké a náhlé skoky cen komodit u tolika aktiv,“ řekl Henning Gloystein, analytik Eurasia Group. „Dokud nedojde k výrazné deeskalaci, budou u mnoha komodit pokračovat rekordní nebo zvýšené ceny v důsledku sankcí a narušených dodavatelských řetězců.“
Pokles ruského vývozu ropy by mohl nakonec připomínat zhroucení, které zachvátilo Írán v letech 1978 až 1979, kdy se jeho ropný sektor propadl pod dvojitým tlakem revoluce doma a zmrazením aktiv ze strany americké vlády, řekl Currie z Goldman.
„Ekonomika se rozpadla, výroba a export klesly na nulu, experti utekli,“ řekl Currie. Po čtyři desetiletí od revoluce dosahovala íránská těžba ropy v průměru asi poloviny úrovně 6 milionů barelů denně dosažené v polovině 70. let, podle údajů sestavených agenturou Bloomberg.
Krátkodobé opravy
Mezinárodní snahy o zkrocení vřavy na trhu se ukázaly jako neplodné, dokonce i velké akce, jako je první koordinované nasazení nouzových zásob ropy členy Mezinárodní energetické agentury za posledních deset let. To vytváří obzvláště nebezpečnou situaci pro amerického prezidenta Joea Bidena, který míří k volbám v polovině období s klesajícím hodnocením.
Dočasná úleva pro spotřebitele by mohla přijít z nepravděpodobné čtvrti: Íránu. Diplomaté ve Vídni se blíží k jaderné dohodě, která by mohla zrušit sankce na ropu Islámské republiky, čímž by se na trh vrátilo více než 1 milion barelů denně.
I to by však mohlo být zastíněno rozsahem ztrát dodávek z Ruska, pokud válka na Ukrajině bude nadále eskalovat.
„Írán je v této fázi téměř kapkou,“ řekla Helima Croft, hlavní komoditní stratég z RBC Capital Markets.
Zbytek koalice Opec+ zůstal stranou. Saúdská Arábie odmítla výzvy Bílého domu, aby zchladila růst cen tím, že využije své volné výrobní kapacity, což by narušilo její vlastní politické vazby s prezidentem Vladimirem Putinem.
Pro jiné formy energie existuje ještě méně možností. EU, která získává asi 40 % svého zemního plynu z Ruska, by podle IEA mohla tento dovoz snížit o třetinu. Ale trvalo by to rok a vyžadovalo by to velké vládní zásahy do každodenního života lidí, jako je požadavek na domácnosti, aby ztlumily své termostaty a nahradily plynový kotel elektrickým tepelným čerpadlem.
Ruská energetická krize je něco, co se bude ozývat světem v nadcházejících letech, řekla Meghan O’Sullivan, profesorka mezinárodních záležitostí na Harvard’s Kennedy School.
„Mohli bychom se na tuto chvíli ohlédnout a vidět to jako inflexní bod, který naklonil svět zpět do recese a posílil již rodící se trendy směřující k deglobalizaci a fragmentaci globálního řádu,“ řekl O’Sullivan.
Události 70. let „pomohly zahájit nové období geopolitiky a období globální stagflace – tato současná krize má potenciál udělat totéž“.
