29. 10. 2025 vydal Ústavní soud nový nález, který nám konečně zase míří na konflikty. Bohužel konfliktní uspořádání vztahů mezi rodiči se velmi relativizovalo nálezem Ústavního soudu z roku 2022 a od té doby šla z mého pohledu nálezová judikatura ohledně střídavé péče víceméně z kopce (vyjma nálezu Ústavního soudu I. ÚS 2364/24 z letošního února, který jednoznačně potvrdil, že ze zákona ani z Ústavního pořádku nevyplývá, že by střídavá péče měla být 50:50). Prim hrála rodičovská práva a přestože se vždy akcentoval nejlepší zájem dítěte, z tohoto sousloví se postupně stávala vyprázdněná floskule. Z mé praxe to střídavkou týden týden končí právě tam, kde je velký konflikt. Soudům se nechce zkoumat kdo je kdo a zkrátka, když se nemůžete dohodnout, dáme Vám to po týdnu.
Tento nález je dílem tří ústavních soudců, přičemž dva z nich byli jmenovaní v prosinci roku 2023 a já doufám, že tato nová krev přinese do rozhodování Ústavního soudu opět trochu lidského vhledu do skutečné, každodenní reality dětí, kteří žijí mezi znesvářenými rodiči.
Co nám tedy Nález říká?Skutkově se jednalo o jedenáctiletého chlapce, který do té doby žil dlouhodobě převážně v péči matky. Otec se dlouhodobě domáhal rozšíření své péče na péči rovnoměrnou. Řízení probíhají nepřetržitě prakticky po celý život syna (už to by pro nás mělo být výstražným znamením). Přestože odborné posudky a výpovědi naznačovaly, že dítě má výrazné úzkosti a problém s adaptací na střídavý režim a otcovu výchovu vnímá jako zatěžující, Krajský soud v Ostravě vyšel mechanicky z předpokladu, že rovnoměrná střídavá péče představuje z ústavního hlediska preferovaný model a uzavřel, že v projednávané věci nebyly zjištěny okolnosti, které by této formě péče bránily.
Citace z nálezu:
„Z posudku (a výslechu) znalce doc. PhDr. Josefa Konečného, CSc., z roku 2017 vyplynulo, že oba rodiče jsou dostatečně výchovně způsobilí. Znalec však upozornil na složitou osobnost otce projevující se výraznou potřebou kontroly pramenící ze zvýšeného sklonu k nedůvěře a snížené sebedůvěry. Otec má podle znalce omezenou schopnost navazovat sociální kontakty, v mezilidských vztazích inklinuje k odmítání obecně zavedených sociálních pravidel a k prosazování vlastních zásad. Na nezletilého je silně citově vázán, jde pro něj o jádrovou životní hodnotu, v podstatě žádné jiné hodnoty otec nemá. Znalec varoval před tím, že extrémní vázanost otce na syna může být v pozdějším věku nezletilého (kolem jedenáctého roku a výše) „kontraproduktivní“ a pro dítě škodlivá“
„Snaha otce o dohled nad všemi záležitostmi nezletilého byla zcela neobvyklá a odpovídala jeho osobnostní charakteristice popsané znalcem, na níž se nic nezměnilo. Také sám nezletilý na pohovorech s opatrovníkem preferoval prostředí u matky. (…) Tuto skutečnost soud posoudil také v kontextu toho, že otec matce přispíval na péči o nezletilého dosud jen 800 Kč měsíčně (pozn. DH= ekonomické násilí). Matka navíc měla na O. rodinu a zohledněny byly také okolnosti, které ji vedly k ukončení soužití s otcem nezletilého (majetnické chování, omezování v kontaktech s rodinou a přáteli). (pozn. DH= zkoumání geneze vztahu mezi rodiči, vztahové násilí, kontrolující chování.“
Toto hodnocení situace se týkalo rozhodování soudů v letech 2015 – 2021, kdy byla judikatura soudů ohledně střídavé péče do jisté míry ještě „umírněná.“ Nyní si povšimněte, jak s hodnocením situace zamával obrat v nálezové judikatuře po roce 2022. Pokračujeme řízením v roce 2023.„V dalším průběhu řízení okresní soud nařídil rodičům společnou terapii, která však nebyla úspěšná. Počátkem roku 2023 situace výrazně eskalovala. Stupňující se závažnost sdělení nezletilého o nevhodných tělesných projevech otce vzbudila podezření na možné trestní jednání otce, a proto opatrovník podal na policii podnět k prošetření. (…) Nezletilý na podzim 2023 absolvoval během krátké doby dvě různá znalecká zkoumání. (…) V posudku vyhotoveném pro účely řízení o změně péče bylo zjištěno, že nezletilý vykazuje zvýšené skóre k neurotismu (…) V interakci s každým rodičem zvlášť je nezletilý uvolněný, u otce nevykazuje známky případně prožívaného traumatu. Pobyt u něj zvládá, avšak za cenu potlačení vlastních emocí – kontakt s otcem se mu jeví jako frustrující, vyjadřuje manipulaci z otcovy strany včetně vyvolávání pocitů viny, postrádá empatii a porozumění. Odpovídá to osobnostnímu profilu otce, který se vyznačuje silnou potřebou náklonnosti a pozornosti současně s obavami, že tyto jeho potřeby nebudou naplněny. Citová závislost otce na synovi brzdí vnímání odlišných potřeb.“
A závěr Krajského soudu dle rozsudku z 12. března 2025?„Krajský soud nezletilého odejmul z výlučné péče matky a svěřil do střídavé péče rodičů s výměnou po týdnu v neděli v 17:00.“(…) „Podle krajského soudu žádná okolnost nebránila uplatnění střídavé péče, která je z ústavního hlediska preferovaným modelem. Tři ze čtyř kritérií vymezených Ústavním soudem pro rozhodování o formě péče rodiče naplnili v obdobné míře. Oba mají pokrevní pouto k dítěti, srovnatelnou výchovnou způsobilost a ani jeden výrazně lépe nenaplňuje kritérium týkající se míry zachování rodinných vazeb. (…) Jde-li o dříve prověřované jednání otce, krajský soud zdůraznil, že nebylo sexuálně motivované, nenaplnilo znaky žádného trestného činu a u nezletilého se neprojevují známky prožitého traumatu… (atd.)“
A teď argumentace Ústavního soudu„Krajský soud vyšel z nesprávného předpokladu, že symetrický model střídavé péče je modelem ústavně preferovaným. Takový názor vychází z mylného přesvědčení některých rodičů, že každý z nich má „právo na ideální polovinu dítěte“, což především nebere na zřetel, že hlavním účastníkem řízení ve věcech péče soudu o nezletilé je právě dítě, jehož nejlepší zájem stojí nade všemi ostatními zájmy“ (to je citace z únorového nálezu Ústavního soudu a o kterém hovořím v úvodu). „Krajský soud nepřiznal patřičnou důležitost řadě podstatných skutečností, svévolně a překvapivě se odchýlil od zjištění ve všech předchozích soudních rozhodnutích za posledních osm let.“(…) „Přizpůsobovat se těmto diametrálně odlišným a vzájemně konfliktním světům je mimořádně náročné. Již na první pohled jde o situaci, která by byla obtížná i pro dospělého člověka. Úvaha krajského soudu, podle níž jedenáctiletý chlapec jen v důsledku plynutí času (oproti situaci řešené v předchozích rozhodnutích) prošel velkým duševním vývojem a dokáže se v konfliktu rodičů orientovat, není ničím podložená.“ (…) „Krajský soud značně zkresluje obsah opakovaných vyjádření nezletilého.“
„Přístup krajského soudu k nezletilému postrádá empatii a respekt k jeho individuálním prožitkům. (…) „S ohledem na výše uvedené skutečnosti nelze akceptovat strohou a blíže nepodloženou úvahu krajského soudu, že oba rodiče jsou srovnatelní vychovatelé. Vzhledem k osobnostnímu profilu otce a jeho předchozímu chování bylo nezbytné pečlivě zkoumat, zda je otec schopen vnímat potřeby dospívajícího syna a respektovat jeho individuální osobnost. Z hlediska nejlepšího zájmu dítěte nemůže být rozhodující kvantita času stráveného s rodiči, ale kvalita a obsah péče, tedy míra porozumění, respektu k potřebám dítěte a bezpečné emoční prostředí.“
„Mechanické a s judikaturou Ústavního soudu rozporné – schéma preferující symetrickou střídavou péči, ze kterého krajský soud v napadeném rozsudku vyšel, ve svém důsledku vedlo k rozhodnutí, které z dítěte činí objekt řízení než středobod, jehož blaho by mělo být prvořadé.“Celé znění nálezu zde: https://www.zakonyprolidi.cz/judikat/uscr/iv-us-2007-25-3