„Ve Vietnamu dávají úplatky až 10 000 dolarů, aby získali práci ve škole. Bezplatně se vyučují pouze základní ročníky. 85–90 % mladých lidí umí anglicky“. Dostonbek Siddikov, který mluví 12 jazyky, vyučuje angličtinu Vietnamce již 4 roky. V rozhovoru pro Kun.uz se podělil o zajímavé informace o sobě a Vietnamu.
Nedávno byl 32letý Uzbek ve Vietnamu uznán jako „Učitel roku“. Je jasné, že pro uzbeckého učitele nebylo snadné odjet do jiné země a dosáhnout tohoto výsledku. Dostonbek Siddikov, který vyrůstal v rodině učitelů ve čtvrti Rishton ve Ferganě, zažil před cestou do Vietnamu mnoho dobrodružství. Má o tom svůj vlastní příběh.
„Zaplatili mi za vzdělání, i když jsme doma nejedli maso“
Škola byla daleko od mého domu a musel jsem jet na kole 10 kilometrů. I kdybychom doma jedli bezmasá jídla, určitě by mi poslali peníze na školné a sešit. Během studia jsem měl finančně těžké období. Měsíční plat mé matky byl převeden na zaplacení mého školného. Moje babička vždy radila, že když jsi teď v průšvihu, bude zítra lépe. I když jsem otevřel Paynet a snažil se pomoci své rodině, babička mi vyčítala: „Když je tvoje první práce tak snadná, zítra už nebudeš moci pracovat v těžší situaci“.
Počátek zájmu o výuku studentů jiných národů
V roce 2017 jsem musela do Ruska, kde jsem pracovala v jazykovém centru. V mé skupině byli Uzbekové, Kyrgyzové, Tádžici a Rusové. A to znamenalo, že jsem musel mluvit jen anglicky. Během 3 měsíců jsem na sobě zaznamenal velký růst. Pak jsem odjel do Číny, protože mě motivovalo pár mých přátel. V Číně byly problémy s vízem, jel jsem si prodloužit vízum do Vietnamu, Malajsie, Thajska, Kambodže a na cestě jsem chvíli pracoval. Mezitím jsem se naučil další jazyky. Nakonec byly podmínky ve Vietnamu příznivé a já zde zůstal. Vzdělávací systém se mi zpočátku nelíbil, hlavně jsem nesnesla otázky a odpovědi s rodiči. Později jsem zjistil, že je to jejich kultura.
Ve Vietnamu školy zpočátku nenabíraly. Učila jsem ve školce. Pak jsem začal pracovat ve škole. Nyní pracuji ve vzdělávacím systému podobném 3letým vysokým školám a lyceím v Uzbekistánu. Učím 9., 10. a 11. třídu.
„Děti se musí učit matematiku, i když je nebaví“
– Pracoval jsem v mnoha asijských zemích, zaměřují se především na matematiku. I ve Vietnamu 70 % dětí nenávidí matematiku, ale každý by se měl učit.
Nedávno se stalo virálním video, jak otec nutí své dítě brzy ráno studovat matematiku. Otec sám sedí a dívá se do telefonu. Chlapec vyjde na balkon na čerstvý vzduch a skočí. Po tomto incidentu prosazovali, aby se matematika nevyučovala násilím.
Školy mají své vlastní uniformy. O jakou školu jde, poznáte podle uniformy. Další zajímavostí je, že 21. listopad je ve Vietnamu Dnem učitelů. V ten den rodiče dávají učiteli peníze, ne květiny nebo jiné dárky.
„Přilákání zahraničních učitelů do vzdělávání je rozvinutější“
– Důraz na angličtinu je ve Vietnamu silnější než v jiných zemích. Turista, který sem zavítá, neutrpí. Většina obyvatel umí anglicky. Většina obyčejných lidí také umí anglicky. Přijíždí sem mnoho turistů, kteří si něco kupují od běžných obyvatel. Proto jsou nuceni učit se anglicky za účelem obživy.
Dítě chodí na hodiny angličtiny ve školce, aniž by se učilo vietnamsky. Děti, které vyrůstají v anglicky mluvícím prostředí, po pár letech angličtinu ovládají. Země tomu nyní věnuje pozornost.
85–90 % mladých lidí umí anglicky. Vietnam dosáhl pokroku v získávání zahraničních učitelů do vzdělávání. Nejprve pracují na vysokých školách, pak na středních, základních a nyní v mateřských školách. Ve městě, kde žiji, je asi 200 zahraničních učitelů. Vietnam, který měl donedávna špatnou kvalitu vzdělání, pozvedají zahraniční učitelé.
O korupci ve vietnamském školství
– Plat učitele je stanoven v závislosti na jeho praxi, kvalifikaci, škole. V průměru pravděpodobně dostanou 400 až 500 dolarů. Protože jsem viděl lidi vydělávat 200 dolarů (začátečníci) a 700 dolarů.
Korupce je ve Vietnamu velmi vysoká. Učitelé musí zaplatit 10 000 dolarů na úplatku, aby získali práci ve škole. Měsíční mzda je 200-250 $. Učitelé se snaží být na škole zaměstnáni pro účely doučování, ale ne za její plat. Na velkém místě, jako je tělocvična, učí 100-150 lidí. Plat učitele není vysoký, ale příjem z doučování dobrý.
„Není to učitel, ale kamera, která sleduje dítě během hodiny.“
– Nyní Vietnam pokročil v matematice a IT, nyní je čas na zlepšení angličtiny. Ve třídách jsou kamery. Učitel se nesmí ani podívat do telefonu, aby viděl překlad slova. Kamera je neustále monitorována 2 lidmi. Než dítě odejde do třídy, vloží svůj telefon do krabice. Ve třídě je instalován reproduktor. Pokud uvidí dítě hrát si na telefonu, řeknou jeho celá jména a vykážou je ze třídy. Učitel by měl dítě učit, ne ho pozorovat.
Rodiče hodně investují do vzdělání
– Ve skutečnosti lidé nejsou příliš bohatí. Ale utrácejí spoustu peněz za vzdělání svého dítěte. Rodiče jsou na děti přísní. Dítě odchází z domu v 7 ráno, rodiče ho vyzvednou ve 3 ze školy, vezmou ho na hodinu navíc, a když skončí, vezme ho na jiný tréninkový kroužek. Hodně investují do budoucnosti svého dítěte.
Snem většiny z nich je pracovat někde v zahraničí. Více peněz utrácejí za své děti. Mohou být špatně oblečení, jezdí na motorce, ale přidělují více peněz na školní docházku dítěte. Zdarma je zde pouze základní škola, vše ostatní je placené.
Respekt k učiteli ve společnosti
– Postavení učitelů je velmi vysoké v Číně, Thajsku a Vietnamu. Rodiče jsou v neustálém kontaktu s učiteli, při výchově a vzdělávání dítěte jsou velmi přísní. Vzdělávací systém není dokonalý, ale velmi rychle se rozvíjí. Učitelé dostávají mnoho příležitostí. Postavení učitelů a lékařů je ve společnosti vysoké. Kamkoli půjdete, budete respektováni.
Ne vždy se dítěti chce učit, ale poté, co dostane dobré napomenutí od rodičů, kteří vidí hodnocení, se učí tak dobře. Když učitel řekne „Zavolám tvé matce“, bude z něj hodný chlapec a začne se dobře učit.
Vietnamský spánek
– Ve třídě může být až 50 dětí (počet obyvatel Vietnamu je asi 100 milionů). To nemá vliv na kvalitu, proto byly zřízeny další třídy. Dítě žije ve škole!
V době oběda spí na stolech nebo na podlaze (na spaní mají postele). Ve Vietnamu je denní spánek nedílnou součástí národa. V institucích povinného vzdělávání (1.–12. ročník) studenti téměř žijí. V tomto místě, kde děti tráví většinu dne, je pro ně povinné zdřímnout si v poledne.
To pomáhá zlepšit jejich akademický potenciál. První den v práci mě překvapilo: učitelé šli spát na matracích. V učebně!
Později jsem zjistil, že v bankách a státních úřadech je situace stejná. Ve 13 hodin odpoledne nikoho na ulici neuvidíte. Dospělí neznám, ale dítě potřebuje dostatek spánku. Mozek ospalého dítěte nemůže předmět plně strávit.
O uznání jako „Učitel roku“
– Soutěž „Učitel roku“ byla pouze mezi zahraničními odborníky. Stejný výběr probíhá mezi místními učiteli. Práce člověka nezůstane bez povšimnutí. Toto ocenění mi bylo schváleno díky 3 letům tvrdé práce a mým výsledkům (mnoho mých studentů dosáhlo vyššího skóre v IELTS a pokračují ve studiu na zahraničních univerzitách).
Byli tam i zkušení američtí a anglickí učitelé, což znamená, že pro mě to byl jen sen, ani mě nenapadlo, že je to možné. Snažil jsem se dělat nejrůznější interaktivní lekce bez nočního spánku, aby neexistovalo něco jako „jak učíš angličtinu, sám potřebuješ učitele“. Moje dřina se tedy vyplatila. Pokud se něco nového naučím, přála bych si odjet do Uzbekistánu a pracovat na tom s dětmi.
Co by se měl Uzbekistán naučit od Vietnamu?
– Co nám chybí? Veškerá kritika směřuje na učitele a školu. Na výsledku musí pracovat i rodiče. Všichni obviňují učitele. Za výchovu by však měl být zodpovědný každý, nejen učitel.
Zkrátka to, co se potřebujeme naučit, je respekt k učiteli, ke vzdělání. Kritika je dobrá, pokud je vhodná. V našem případě naopak nevědomky zabíjejí něčí motivaci.
V neposlední řadě je důležitá i spolupráce učitelů a rodičů. Pak se dostaví jen dobré výsledky.