Pokud jde o zahraničního investora, který chce založit firmu na území Ruské federace

Pokud jde o zahraničního investora, který chce založit firmu na území Ruské federace, může to učinit následujícím způsobem: 1. podnikat jako fyzická osoba (tedy jako živnostník), 2. založit dceřinou obchodní společnost (společnost s ručením omezeným (ООО), uzavřenou akciovou společnost (ZАО), otevřenou akciovou společnost (ОАО)) 3. účast v ruské právnické osobě 4. zřídit pobočku nebo zastoupení zahraniční osoby na území Ruské federace. Společnost s ručením omezeným (OOO – Общество с ограниченною ответственностью) je vhodnou formou pro zahájení podnikatelské činnosti na území RF. „OOO“ může být založena k nejrůznějším účelům a je vhodná k široké škále činností a také používána k vytvoření koncernových struktur. Zakladatelem „OOO“ mohou být jak ruské, tak zahraniční fyzické a právnické osoby. Společnost může být založena jedním zakladatelem, ale právní řad RF neumožňuje, aby jediným společníkem nově zakládané společnosti byla právnická osoba s méně než dvěma společníky (Altaxo, 2015). Maximalní počet zakladatelů „OOO“ tvoří 50 členů. V případě překročení „OOO“ musí ve lhůtě do jednoho roku změnit právní formu, pokud tak neučiní, hrozí společnosti likvidace. (Jelínková, nedatováno) Vytvoření základního kapitálu z vkladů společníků je povinností podnikatelů při založení „OOO“, přičemž jeho celková výše musí činit nejméně 10 000 rublů. Společnost vzniká zápisem do Jednotného rejstříku právnických osob. Před provedením státní registrace společnosti příslušným finančním úřadem musí být splaceno minimálně 50 % základního kapitálu, zbytek musí být podle zákonu uhrazen do jednoho roku od datu provedení státní registrace. Po účely splacení základního kapitálu peněžitými prostředky se doporučuje založit zvláštní bankovní účet. Před založením OOO bude potřebné získat předchozí souhlas ruského antimonopolního úřadu. Činnost „OOO“ je upravena federálním zákonem o společnostech s ručením omezeným (Federální zákon Ruské federace č. 14-FZ, ze dne 8.2.1998) a občanským zákoníkem Ruské federace. Ve společností s ručením omezeným se povinně zřizují následující orgány: (a) Valná hromada společníků („oбщее собрание участников общества“) je nejvyšším řídicím orgánem OOO. (b) Jednočlenný statutární orgán ООО („eдиноличный исполнительный орган“) je jmenován valnou hromadou a je odpovědný za svou činnost, jedna jménem společnosti, řídí běžnou činnost firmy a nese plnou hmotnou odpovědnost za přímou skutečnou škodu způsobenou společností. Jednočlenným statutárním orgánem může být pouze fyzická osoba a to i cizinec. Společnost ale může na základě smlouvy delegovat pravomoce generálního ředitele třetí fyzické či právnické osobě. (c) Dozorčí rada („совет директоров“), (d) Revizní komise („ревизионная комиссия“) se povinně zřizuje, pokud počet společníků převyšuje patnáct. (e) Společnost může na základě stanov zřídit i kolegiální statutární orgán („коллегиальный исполнительный орган“ či „правление“) Základními dokumenty, jež jsou potřeba k provedení registraci OOO, jsou: rozhodnutí o založení společnosti, společenská smlouva (stanovy společnosti), doklad o zaplacení státního poplatku, potvrzení o zřízení sídla společnosti, výpis z rejstříku právnických osob státu. Jsou-li dokumenty vydané na území cizího státu, musí být předloženy s úředně ověřeným překladem do ruského jazyka, v některých případech musí být zároveň řádně superlegalizovány nebo ověřeny apostilou. Akciová společnost Akciová společnost („акционерное общество“) je vhodnou formou pro střední a velké investiční projekty. Akciová společnost má v Rusku silnější postavení na trhu. Právní úprava akciové společnosti (dále jen „AO“) je obsažena v zákonu o akciových společnostech (federální zákon Ruské federace č. 208-FZ, 26.12.1995), občanském zákoníku a zákonu o registraci obchodních společností. Existují dva typy akciových společností, a to akciová společnost otevřeného a uzavřeného typu. Základními rozdíly mezi otevřenou akciovou společností (dále jen „OAO“) a uzavřenou akciovou společností (dále jen „ZAO“) jsou: Základní kapitál „ZAO“ musí činit nejméně 10 000 rublů, zatímco u „OAO“ minimální částka je mnohem vyšší a musí tvořit 100 000 rublů. „OAO“ je oprávněna provádět veřejný úpis akcií, přičemž akcionářem „OAO“ může stát jakákoli osoba, zatímco v „ZAO“ akcie mohou nabýt pouze předem určené osoby. Akcionáři musí do 3 měsíců ode dne provedení státní registrace akciové společnosti splatit nejméně 50 % akcií upsaných při založení společnosti. (mzv.cz, 2014) Počet akcionářů v „ZAO“ nesmí byt větší než 50. Pokud dojde k překročení zákonem stanovené hranice, musí „ZAO“ do jednoho roku změnit právní formu na „OAO“, kde je počet akcionářů neomezený. Akcionáři „ZAO“ mají přednostní právo na nabytí akcií při prodeji podílů ostatními akcionáři této společnosti. Akcie „ZAO“ lze převést na třetí osobu pouze se souhlasem akcionářů. (Jelínková, nedatováno) Důležité vědět, že založení AO je časově náročná a poměrně složitá procedura, která je spojena s vyššími zřizovacími náklady ve srovnání se založením “OOO”. Optimální zvolení právní formy podnikání ušetří čas, starosti i peníze.

Pokud zahraniční společnost plánuje působit na území Ruské Federaci krátkodobě (do 30 dnů) a nebude vytvářet stálou provozovnu a stacionární pracovní místa, není povinná se zapisovat v evidenci ruských daňových úřadů, ani si shánět jakákoliv jiná povolení pro svou činnost. Příkladem může být dovoz zboží či zařízení, krátkodobá montáž atd. (Šimek, 2012) Obchodní společnost na rozdíl od jiných forem podnikání: 1. „jedná vlastním jménem, 2. ručí za své závazky celým svým majetkem 3. zakládá se na dobu neurčitou, není-li ve stanovách společnosti stanoveno jinak 4. může vykonávat libovolný druh činnosti, který není zákonem zakázán, 5. může nabývat majetek, 6. může uzavírat obchody, 7. může být nositelem práv a povinností, 8. může být žalobcem i žalovaným u soudu.“ (mzv.cz, 2014) Obchodní zastoupení a pobočky se liší od obchodních společností tím, že nejsou právnickými osobami, ale jsou samostatnými hospodářskými jednotkami právnické osoby založenými mimo místo jejich sídla. Za činnost pobočky a zastoupení odpovídá právnická osoba, která je založila, a také jim poskytuje majetek a možnost jednat jejím jménem. Na rozdíl od obchodní společnosti lze pobočky a zastoupení založit pouze na dobu určitou. Akreditace zastoupení se uděluje maximálně na dobu tří let, zatímco akreditace pro pobočky se uděluje maximálně na dobu pěti let, v obou případech s možností prodloužení (mzv.cz, 2014). „Základní rozdíl mezi obchodním zastoupením a pobočkou spočívá ve vykonávaných funkcích. Obchodní zastoupení reprezentuje zájmy zřizující společnosti a uskutečňuje ochranu těchto zájmů, zatímco pobočka vykonává všechny nebo část funkcí zřizující společnosti.“ (mzv.cz, 2014)