Brainstorming a jeho málo známý postup geniálních týmů

Brainstorming a jeho málo známý postup geniálních týmů

Je to jedna z nejznámějších a nejpoužívanějších technik kreativity. O čem je řeč? Jasné, že je řeč o metodě zvané brainstorming.

Je pokládán téměř za nezbytnost ve větších firmách, jejichž úspěch závisí na nápadech. Jenže v praxi často směřuje k průměrným nápadem, namísto skvělým. Alespoň pokud jej používáte v původní formě, kterou dlouho učilo mnoho školení a odborníků.

Dlouhá léta se brainstorming bral jako svatý grál kreativity. Jenže věda se rozhodla tuto techniku ​​prozkoumat a otestovat, zda je v praxi opravdu taková účinná.

A výsledek je opravdu překvapivý.

Pokud využíváte brainstorming, je to jeden z nejhorších způsobů, jak v lidech rozvíjet kreativitu a dostat z nich ty nejlepší nápady.

I proto ho nejinovativnější firmy už nepoužívají. Alespoň ne v jeho původní verzí, o níž věda zjistila, že je mnohem účinnější.

Než se však dostaneme k detailům, tak nejprve …

Krátká historie brainstormingu
Sahá až do roku 1948, kdy o ní poprvé napsal Alex F. Osborn v knize. Your creative power, která se stala okamžitým bestsellerem. Kromě různých užitečných návrhů jako například nosit si s sebou vždy zápisník, protože nikdy nevíte, kdy vám něco napadne, kniha představila i základní pravidla brainstormingu.

Obzvláště nejvíce opěvované pravidlo – žádná kritika ani negativní zpětná vazba není dovolena. Pokud by se lidé báli, že jejich nápady by byly na smích ostatním, celý proces by selhal.

Podle něj „kreativita je příliš jemná květina, která při chvále kvete, ale při zastrašeni zvadne již v zárodku. Zapomeňte na kvalitu, cieľte na kvantitu odpovědí. Když proces dokončíte, váš list papíru může být plný směšných nesmyslů, až budete znechucený. To nevadí. Pouze uvolňujete svou nespoutanou představivost – osvobozujete svou mysl. “

A tak se potlačení kritiky stalo přímo posvátným pravidlem, aniž se nad tím někdo hlouběji zamyslel a porovnal s jinými způsoby brainstormovania.

Podstatným pravidlem se stalo přesvědčení, že když se lidé bojí říct nesprávné věci, tak nic neřeknou. Pro nekreativní lidi je to velmi povzbudivé, protože technika kreativního myšlení podporuje jen pozitivní smýšlení.

Dává to i docela smysl. V běžném životě se lidé často bojí prosadit právě kvůli strachu z posměchu. Proto by i tato technika měla fungovat. Jak se však říká papír snese hodně. I neověřené tvrzení.

Kromě zákazu kritiky jste se ještě měli řídit dalším pravidly. Ty nejdůležitější jsou:

Předkládejte i absurdní nápady
Využívat nápady jiných
Všichni účastníci jsou si rovni
Vymyslete toho víc, z toho vyberete nejlepší návrh
Problémem je, že takto brainstorming v praxi zcela nefunguje.

Sice je pravda, že kvantita nakonec vede ke kvalitě. Je toho důkazem držitel 2 Nobelových cen, Linus Pauling, který řekl: „Nejlepší způsob, jak přijít se skvělým nápadem, je mít hodně nápadů.“

Jenže ze byl vysoce vzdělaný člověk. Pokud vezmete několika vysoce inteligentních, vzdělaných lidí se schopností kreativní myslet, toto platí perfektně.

Ale vezměte průměrných lidí, kteří celé dny vysedávají na Facebooku a jejich vzdělání je každodenní dávka bulváru a realityshow. Ti by toho hodně nevymysleli ani po 10 brainstormingu.

Brainstorming je více o tom, že využívá schopnosti zkušených lidí s alespoň nějakou znalostí problému. Ne o tom, že tam zavoláte kohokoliv a v záplavě nápadů tam snad bude něco použitelné.

Největším problémem je však samotný zákaz kritiky.

Myslíte, že nejinovativnější společnosti, jako například Pixar, využívají takový brainstorming? Promiňte, že vám ručujeme představy, ale zklamu vás. A později uvidíte, jaký konkrétní používají.

Výzkum jasně prokázal, že tento postup není ani zdaleka tak účinný, jako když využijete kritiku ve svůj prospěch.

Psycholožka Charlan Némethová ve studii z roku 2003 zjistila, že účinnost brainstormingu lze zvýšit, pokud budete dělat přesný opak hlavního pravidla. To znamená, že nemáte potlačit své kritické myšlení, ale využít ho.

Třem skupinám zadali stejnou roli. Jedna nedostala žádné instrukce. Druhé dali instrukce klasického brainstormingu. Třetí řekli, že mají používat brainstorming, ale s tím rozdílem, že mají diskutovat o řešeních a používat kritické myšlení.

Zjistilo se, že skupina bez instrukcí byla o trochu horší než ta používající klasický brainstorming. Debatní skupina byla ze všech nejúspěšnější. Vymyslela o pětinu více nápadů, dokonce vymyslela lépe a zároveň více použitelné nápady než ostatní dvě skupiny.

Není divu, že lidé nevědí tvořit, když se řídí nesprávnými informacemi nebo používají nefunkční nástroje. Podle mě kdyby dnešní rady slyšeli skuteční géniové, tak by jejich krevnímu tlaku v momentě odbíjely na infarkt a vykotilo by je ze židlí.

Chcete více důkazů?

Největší guru managementu 20. století, Peter Drucker, ve své knize Efektivní vedoucí v 7 kapitole o efektivním rozhodování jasně píše, že „efektivní rozhodování nepochází, jak tvrdí mnoho knih o rozhodování, z obecné shody. Správné rozhodnutí vyrůstají z konfliktu rozdílných názorů a z důkladného zvažování konkurenčních alternativ. “

Ještě stále nejste zcela přesvědčen? Podívejte se, jaký postup využívá na brainstorming Pixar.

Brainstorming v Pixaru
Nemo, Toy Story, Auta, V hlavě, Wall E … to je jen několik z filmů od Pixaru, které si získaly srdce milionů lidí po celém světě. Myslíte, že byly vytvořeny ve skupinách, kde vymýšleli jakékoliv šílené nápady?

Mohlo by se tak zdát, při jejich výstředních pracovištích a usmívajícím se zaměstnancem hrajícím si stolní fotbal nebo ping pong. Těžko si při pohledu na jejich areál představit, že by ty skvělé nápady pramenily z konfliktu a kritiky. Avšak přesně odtud pramení.

Pro mnohé animátorů v Pixaru je konflikt a debatování jejich ranní rutinou. Možná je to nejšťastnější místo na práci, ale při těchto debatách to má daleko od volného vymýšlení vstřelených nápadů. Animátoři, režiséři a počítačoví inženýři začínají některé dny v malých místnostech mimo hlavního pracoviště, kde se týmy setkávají, aby zhodnotili svou práci z předchozího dne.

Jak se můžete dočíst v Harvard Business Review: „Vynakládáme společné úsilí, aby kritizování bylo bezpečné, a to tím, že každý může poslat emailem poznámky kreativním lídrem, které podrobně popisují, co se jim líbilo a nelíbilo s vysvětlením proč.“

Lidé na těchto setkáních vůbec nemusí krotit svou kritiku. Mohou vznést námitku na cokoliv. Nic nenechají neprozkoumané. Žádný detail není příliš nepodstatný, aby se mu nevěnovala pozornost. Kdokoli se může vyjádřit k čemukoliv. Od načasování hudby, přes výběr hudby a zvukových efektů po samotné efekty ve filmu.

Kromě těchto pravidelných setkání se také setkávají čtvrtletně, aby opět posoudili svou práci.

Ed Catmull, šéf Pixaru, v rozhovoru řekl: „Prezentují film ostatním filmařům a rozeberou ho kousek po kousku.“

Při 25 snímcích za sekundu to je dlouhá a namáhavá práce, ale díky tomu dokážou znovu a znovu vytvořit kvalitní a úspěšné filmy. Není to o vymýšlení a vybírání nejlepšího nápadu. Je to kritika a vylepšování, které vedou ke kvalitě.

Když všichni souhlasí, hodně inovativního a nevšedního myšlení neuvidíte, protože lidé nevyužívají své myšlení naplno. Pokud vymýšlíte jen nápady, které se ostatním zalíbí, lidé ve skupině málokdy vymyslí něco pozoruhodné a kreativní. Ale když tým hledá to nejlepší možné řešení bez ohledu na to, zda se zalíbí všem, je mnohem více pravděpodobné, že bude nejen inovativní, ale i užitečné.

Avšak kritika jen pro kritiku také není úplná výhra. Musí to být správný druh kritiky.

Pamatujete si ještě na citát z Harvard Business Review?

„Vynakládáme společné úsilí, aby kritizování bylo bezpečné, a to tím, že každý může poslat emailem poznámky kreativním lídrem, které podrobně popisují, co se jim líbilo a nelíbilo s vysvětlením proč.“

Lidé musí mít pocit, že nebudou posuzování oni, ale nápady. Je třeba vytvořit kulturu, v níž se hledá vítězný nápad, který je produktem společného úsilí. Ne nápad, který vyhrál díky shození nebo zdiskreditovaný jiného nápadu či jeho tvůrce.

Kritika může mít dvě podoby. Osobní a intelektuální.

Při osobním konfliktu se útoční na druhého, místo toho, aby se poukázalo na slabá místa nápadu. Berou se v úvahu osobní preference. Vznikají tak osobní konflikty, touha po moci a snaha ovládnout situaci. Nápady se v tomto případě nezlepšují, ale zesměšňují.

Při intelektuálním konfliktu se útočí na myšlenku, případně argument. Není to o osobním sporu, ale o tom, které řešení je nejlepší, případně o tom, jak vylepšit řešení, která jsou zatím dostupné. Máte otevřenou mysl novým návrhem, ale zároveň jejich hodnotíte a zjišťujete, zda a kde mají slabá místa, abyste je mohli vylepšit. Pokud je středem pozornosti najít nejlepší a užitečné řešení, konflikt je v tomto případě účinnější.

Problémem není kritika jako taková. Problémem je osobní kritika, nebo pokud lidé začnou i intelektuální kritiku brát osobně.

Rex Jung, profesor neurochirurgie na Univerzitě v Novém Mexicu v Albuquerque, v jednom ze svých rozhovor o kreativitě řekl:

„Brainstorming je nejhorší věc, jakou můžete udělat … Pokud dáte lidi do místnosti, téměř vždy se budou chtít společensky přizpůsobit, takže vám napadnou nějaké myšlenky, ale nebudete tak kreativní jako byste mohli, protože se snažíte vyhovět ostatním a ne posunout hranice.“ nakonec debatu o brainstormovaní ukončil tak, že klíčem je být „konstruktivní záporný.“

Takže pokud se vám něco při brainstormingu nezamlouvá, řekněte to. Ale ne s úmyslem automaticky útočit nebo zavrhnout nápad, ale s úmyslem zjistit, jestli se to dá vylepšit, aby to fungovalo a co se pro to musí udělat.

Pracovní skupiny, které se naučí chodit po této tenké hranici, dokážou vymyslet fakt skvělé a užitečné nápady přinášející hmatatelné výsledky.

To ale není všechno.

Další mýtus o branstormingu, který byste měli znát
Kromě kritického myšlení má nechat myšlení volný průběh. No je to opravdu tak?

Kreativní proces je vnímán jako nespoutané generování nápadů. Lidé se domnívají, že ve firmách pracují lidé s neomezenými zdroji, kteří tvoří budoucnost jak uznají za vhodné nebo že umělci mají chvíle, kdy se do nich nápady volně hrnou jeden za druhým. Převládá názor, že kreativita potřebuje naprostou volnost.

Není to však nic jiného než mýtus o tom, že kreativitu byste neměli omezovat. Mnoho usilujících umělců tomu věří a snaží se najít způsob, jak ji „neomezovat“ (kdoví vlastně co to znamená).

Doufají, že kdyby si uměli osvobodit svou mysl, kdyby měli čas i zdroje, tak by jejich práce byla geniální a uznávaná.

Problém však je, že neexistuje reálný argument na podporu tvrzení, že omezení ubíjejí kreativitu. Ve skutečnosti ji podporují, jak potvrzuje výzkum.

Mnoho nejproduktivnějších a kreativních lidí dobře zná pocit, když začínají z ničeho. Je to ubíjející, protože se od ničeho nemáte odrazit.

Proto všichni kreativci potřebují odněkud začít a právě omezení nebo pevné struktury jako například sonet pro básníky nebo mýtická struktura příběhu, pomocí které byl vytvořen film Star Wars, Matrix nebo Harry Potter.

Aby nápady byly kreativní, nemohou být jen jiné. Musí být také užitečné. A v realitě nikdy není nic bez omezení. Pokud byste byli malá firma, která si ale nemůže dovolit utrácet značné finanční prostředky na zvýšení spokojenosti zaměstnanců, museli byste vymýšlet nápady, které mají reálné ohraničení.

Skutečně inovativní nápad není takový, že si vymyslíte cokoliv, ale pak ho nemůžete v realitě použít. Skutečně inovativní nápad je takový, který zapadne do stávající struktury.

Teresa Amabile, jedna z předních výzkumných na kreativitu, říká, že „mnoho lidí zamrzne, když uvidí prázdný papír. Ale když jim ho dáte se zvláštní nakreslenou čarou, často z toho vytvoří něco pěkně zajímavé. „Podle jejího výzkumu některá omezení podporují kreativitu.

Ne nadarmo se říká, že rozběh je nejtěžší část, ale když už se to rozjede, jde to samo. A s prázdným papírem bude rozběh velmi těžký.

Jak Dr. Seuss napsal pomocí omezení jednu z nejprodávanějších dětských knih v historii
V roce 1960 udělali dva lidé sázku. Bylo to jen o 50 dolarů, ale pozitivní dopad této sázky pocítili miliony lidí. Prvním byl Bennett Cerf, zakladatel vydavatelství Random House. Druhým je Theo Geisel, známý pod svým uměleckým jménem Dr. Seuss.

Cerf vyzval Dr. Seusse, že nedokáže napsat zábavnou dětskou knihu s využitím pouze 50 různých slov.

Dr. Seuss se toho chopil a vznikla z toho kniha Green eggs and ham, která se od svého vydání v roce 1960 prodala více než 200 milionů krát. V roce 2001 byla již čtvrtou nejprodávanější anglicky napsanou knihou na světě.

Lze náhoda nebo jejich souhra. Tak by se zdálo nepozornému oku. Ale je za tím mnohem více. Svou roli sehrály omezení v podobně 50 možných slov.

Podobnou strategii zvolit Dr. Seuss i při psaní knihy The cat in the hat, na kterou využil jen slova, které patří do slovní zásoby prvňáků.

Jak by měl brainstorming vypadat v praxi?
Už víte, že brainstorming v původní verzi není ten nejlepší nápad. Tak co potom vyzkoušet, aby to fungovalo?

A zadruhé, brainstorming by měl začít ještě před samotným brainstormingem. Co tím mám na mysli?

Keith Sawyer, psycholog na Washingtonské univerzitě, shrnul výzkum následovně: „Desetiletí výzkumů prokázaly, že na brainstorming se vymyslí mnohem méně nápadů, než když stejný počet lidí vymyslí něco samostatně, a pak se jejich nápady spojí dohromady.“

To znamená, že lidé by měli začít o problému přemýšlet ještě před setkáním. Pokud by přišli na brainstorming nepřipravení (což většinou lidé dělají), nedělají nic jiného, ​​jen improvizují. Střílejí první věci, které jim napadnou. I proto původní verze této kreativní techniky ani zdaleka není tak účinná.

Rozmýľať o tom můžete i takto. Pokud byste měli v tomto okamžiku udělat 10 minutovou prezentaci na téma, o které nic nevíte, jak by to dopadlo? Co byste řekli?

Možná byste ze sebe něco dostali, ale určitě mi dáte za pravdu, že by to nebylo tak dobré, jako kdybyste měli 1 celý den na přípravu. Kvalitní brainstorming je naprosto stejný. Když se na něj všichni připraví, vymyslí kvalitnější nápady.

Bláznivá technika, která stojí za vyzkoušení
Brainstorming má také mnoho variací. Nedávno jsem na jednu zajímavou narazil na blogu Andreje Mikuly – experta na time management.

Její podstata spočívá v tom, že lidé mají tendenci snadněji vymyslet negativní věci a co všechno by se mohlo pokazit než lehčí vymyslet řešení. Takto víte přijít s více nápady mnohem rychleji. Ty vám pak stačí obrátit na opak a máte řešení.